Intensity
Z oboru

Fenomén: Holubova letka

Nevynechají žádnou tiskovou konferenci, ale sotva jste od nich četli nějaký článek. "Novináři" z Holubovy letky - postrach všech organizátorů společenských akcí.

Zástupci tisku očekávají začátek tiskové konference Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Šedesátiletá dáma menší postavy s nedbalým účesem se zvedá ze své židle a míří ke stolu s pohoštěním. Jednou rukou nabírá chlebíčky z mís, druhou je obratně lepí do řady za sebe. Když její sendvič čítá už stěží udržitelných šest kousků, obalí ho ubrouskem a balíček nechá sklouznout do tašky na zápěstí. Jeden z pořadatelů tiskovky ji útrpně sleduje. "Tak už jsou tu Holubi zase," posteskne si.

O hodinu a půl později po skončení tiskovky o pivu se už dáma s chlebíčky vyskytuje ve sklepním baru v Pivovarském domě, kde začíná tisková konference s názvem "Guarana, stimulant a přírodní zdroj energie". Další členové Holubovy letky na sebe nenechají dlouho čekat. U stolku hosteska agentury registruje příchozí novináře a zapisuje si jejich jména a periodikum, v němž publikují, a tak se snaží vyhnout nezvaným návštěvám. Často marně.

"Vaše jméno a vizitku prosím?" táže se procházející postarší dámy s nakrátko střiženými hnědými vlasy, která se stolek snaží minout bez povšimnutí. "Marie Blažková," představí se a pokračuje v chůzi. "Prosím, ještě bych potřebovala vědět, kde publikujete," nenechá se odbýt dívka. "To je tajné," opáčí paní Blažková vážnym hlasem a pak s dotčeným výrazem v obličeji napíše do kolonky ke svému jménu Holoprag. Takové periodikum ovšem neexistuje a nikdo z řady oslovených pořadatelů tiskových konferencí a novinářů si nepamatuje, že by od paní Blažkové někdy něco četl. Existuje pouze firma Holo-Prag, již má Marie Blažková zaregistrovanou se svým manželem. Podle internetového obchodního rejstříku se firma zabývá výrobou předmětů s využíváním hologramů a poskytováním softwaru. O publikační činnosti ani zmínka. Řada dalších holubích kolegů Marie Blažkové se prokazuje dokonce neexistujícími periodiky, nebo se vydává za novináře známých novin či časopisů, kam ale nikdy nic nenapsali.

Jak to všechno začalo
Skupina zvaná Holubova letka se začala formovat po roce 1990. Nešlo o publicisty utlačované dřívějším režimem, ale o manželky novinářů, zaměstnance v propagaci nejrůznějších tiskovin a v nejlepším případě o skutečné redaktory dnes již zaniklých odborářských nebo armádních časopisů (Potravinář, Zemědělec či Obrana lidu).

Jméno získala letka po svém bývalém vůdci Miroslavu Holubovi, který předloni zemřel ve věku dvaaosmdesát let. Do posledních měsíců nevynechal jediný raut na tiskových konferencích, vernisážích a jiných společenských akcích. Novináři ho pamatují jako rozšafného a zvídavého milovníka vína a dobrého jídla. Do revoluce byl zaměstnán v odborářském časopise Zemědělec, který s rokem devadesát zanikl, což ale Miroslavu Holubovi nezabránilo pokračovat v "novinářské" kariéře. Během pěti let jeho příkladu následovala řada dalších pánů a dam převážně v důchodovém věku. Do tvrdého jádra Holubovy letky lze nyní počítat přibližně 25 lidí. (Další předák letky zemřel před několika lety na záchvat slinivky na toaletě během rautu.)

Pan všestranný
K výrazným postavám Holubovy letky patří asi čtyřicetiletý muž, kolegy oslovovaný Ládínek. Je vskutku všestranně zaměřen - nedávno byl ráno k vidění na tiskové konferenci k Evropským strukturálním fondům, dvě hodiny na to vznášel dotazy na tiskovce o problematice "chvění turbíny v jaderné elektrárně Temelín" a v podvečer erudovaně přemítal nad malířským dílem na vernisáži. Ládínek ale především dokáže spořádat v krátkém čase udivující porce občerstvení. Naposledy exceloval před měsícem v hotelu Marriot na tiskové konferenci věnované oddlužení chemicko-potravinářské firmy Setuza. Akce proběhla následovně: Ládínek přichází, rychle zabírá místo k sezení, s opovržením odsunuje lahev s minerálkou a zkoumá tužku s logem, která patří k tiskovým materiálům. Bez zájmu ji odsouvá a přesedá blíže ke stolu s pohoštěním. Začíná tiskovka, vystupují vrcholní manažeři Setuzy a Reiffeisen Bank a pečlivě seznamují novináře s novými informacemi. Během jejich dvacetiminutového expozé stihne Ládínek zkonzumovat šest koláčů, tři chlebíčky a spláchnout je šesti deci vína. S útrpným pohledem pak pohlédne na hodinky a v půli tiskovky se zvedá. Již poněkud ovíněn poráží židli a spěchá ven ze sálu. Za hodinu je viděn na další tiskovce, jak se dojídá řízky.

Nešetři, škrte
Dalším výrazným zjevem Holubovy letky je manželský pár ve věku asi pětašedesáti let. Pán dříve pracoval v ČTK, manželka ho doprovází na všechny tiskové konference. Ráda si smlsne nejen na jídle, ale i na číšnících, kteří na větších akcích roznášejí občerstvení. Jednou je podle ní jídlo málo okořeněno, podruhé je maso nedopečené, anebo chce přidat, jelikož "porce je malá, to na nás pěkně šetří, škrti".

Známá je i holubí trojka tvořená rodiči blížící se osmdesátce v doprovodu věčně usměvavého, žoviálního asi padesátiletého syna. Tatínkovi se říká "doktore" a maminka je známá svým mimořádně energickým chováním v blízkosti jídla. Na tiskové konferenci k nápoji Guarana si k židli, ze které před tím vystrnadila jiného novináře, přinesla talíř od rautu, kde rafinovaně zkombinovala pochutiny od guláše, křupavého řízečku, šunky a sýru až po ovoce. Vrchol pyramidy dekorovala dortíkem.

Mezi další členy Holubovy letky patří i rozechvělý starý muž, jehož přítomnost si všichni uvědomují právě u jídla - pán pronikavě zapáchá močí.

Obsluha u stolu s občerstvením je také občas požádána o zabalení jídla "pro pejska, který má řízečky a rostbíf také moc rád".

Kam letíš, holube?
S rostoucím věkem holubovců překvapivě neklesá jejich zručnost, s níž si obstarávají informace o připravovaných tiskovkách. Z počátku se o většině akcí informovali přímo v sídle České tiskové kanceláře, kde byla na nástěnce pravidelně vyvěšována avíza. S rozvojem internetu pak letka začala využívat služeb spřátelených "zvědů" v různých redakcích, kde měli přístup na webové stránky ČTK. Přímo na tiskovkách si pak porovnávají diáře a kolegiálně se informují o chybějících akcích.

V posledních třech letech se jejich fungování o něco ztížilo. Řada PR agentur právě z obavy před nezvanou návštěvou rozesílá pozvánky přímo na jména konkrétních novinářů. Způsobů, jak obelstít pořadatele a dostat se ke kýženému chlebíčku či sklence vína, je ale celá řada. Jedna z členek letky číhává před vchodem a pak se s veselým zvoláním: "Jé, koukám, že také máte pozvánku, mohu se k vám přidat?", prostě nalepí na cizího pozvaného. Její kolega se naopak s nešťastným výrazem dovolává údajné zatoulané manželky, která mu odešla i s pozvánkami dovnitř. Takovým způsobem se dá dostat třeba i na slavnostní vyhlašování Českého lva.

"S holubovci bojuji usilovně již pět let. Už nám skoro nikdo z nich na akci nepronikne," říká Pavlína Fechterová z agentury 2media. "Nedávno ale stojím v sále, koukám a u baru povědomá tvář z jejich řad. Jen to nebyla blondýna, ale černovláska. Pěkně nás zmátla, vyměnila si paruky," vypráví organizátorka řady kulturních akcí a s úsměvem dodává: "Když se na akci, kterou pořádáme, nedere Holubova letka, někde se děje něco zajímavějšího."

Manažer jisté známé pražské PR agentury, který si z obavy před konflikty s holubovci nepřeje být jmenován, říká: "Na tiskovce známého výrobce alkoholu, kde bylo i nejvyšší vedení z ciziny a která se konala v dost exkluzivním prostoru, se rázem nedalo prakticky hýbat. Byla tam najednou spousta podivných existencí s igelitkami, pohoštění zmizelo během deseti minut a celá akce skončila neuvěřitelným trapasem a ostudou. Holubi nám pronikli i na nedávnou "top" tiskovku s Lancem Armstrongem, na kterou jinak jen tak někdo pozvánku nedostal. A vyhazují se tedy pekelně těžko. Kdysi jsem s nimi měl nějakou účast nebo soucit, ale od té doby, co jsem je zažil live, tím už netrpím."

Občas pohár trpělivosti s Holubovou letkou přeteče i novinářům. Letos v srpnu na tiskové konferenci České energetické přenosové soustavy příslušníci letky jídlo snědli už před začátkem akce, poprali se o tiskové materiály a obsadili všechny židle. Novináři na protest odešli.

Informace najdeš v koši
"Ani by tak nevadilo, že si většinou člověk nemůže sednout, poslouchat se dá i ve stoje. Horší je, že nám holubovci vždy seberou veškeré tiskové materiály," stěžuje si zpravodaj jisté tiskové agentury, který si nepřál být jmenován. "Naštěstí vše, co se jim nehodí, neváhají ještě v místě konání tiskovky vyhodit do odpadkových košů, takže někdy se tiskové zprávy dají i dodatečně dohledat," dodává s úsměvem.

Jednu z vrcholných holubích scén zažili účastníci předloni při tiskové konferenci konané u příležitosti představení zahraniční sítě občerstvovacích zařízení v Česku: pořadatelé měli v plánu tiskovku završit slavnostními fondue. Uprostřed sálu stál velký stůl s pyramidou z vybraných švýcarských sýrů. Před koncem akce došlo ke krátkému výpadku proudu a místnost potemněla. Když se podařilo pojistky nahodit, stůl se sýry byl poloprázdný. Pořadatelé pak novináře opatrně vyzvali, že opět zhasnou, a kdyby "přítomní byli tak hodní, a pokud vlastní některý ze sýrů, aby ho vrátili na stůl". Kupodivu se po opětovném rozsvícení pár kousků kdesi našlo.

Před časem při předvádění nového typu mobilního telefonu zase nechala PR agentura kolovat mezi novináři pět vzorků. Telefony se jim ale zpět vrátily jen čtyři. V tomto případě stačilo, aby organizátor na "zatoulaný" přístroj zavolal, a ten začal vyzvánět v kabele jednoho z přítomných členů Holubovy letky.

Obdobná situace nastala při ukázce klenotů z dílny českých šperkařů. Tato tiskovka skončila uzavřením místnosti a kontrolou zavazadel všech přítomných. Šperk se našel v igelitce známého člena letky, který se dušoval, že mu do tašky "musel odněkud sklouznout".

Je třeba podotknout, že Holubova letka má své konkurenty i v zahraničí. Redaktorka Deníků Bohemia Eugénie Línková loni na potravinářském veletrhu v Chicagu narazila na šestičlennou skupinu penzistů, která si pravidelně docházela do tiskového centra plnit igelitky občerstvením. Od českých ho+lubovců se ti američtí lišili slušným oblečením, ale jejich arogantní chování bylo identické. "Jenže tamní pohoštění je značně chudší. Na stolku byl jen košík se sušenkami cookies a káva," dodává paní Línková. Nad tím by skvěle živený český holubovec asi opravdu ohrnul nos.

Zdroj : Zuzana Boušková, Lidové noviny

Archív starších článků najdete zde.



<< zpět
Copyright (c) 2010 INTENSITY.