Intensity

Dnes přinášíme rozhovor s osobností, kterou není třeba příliš představovat, protože se na televizní obrazovce objevuje velice často - Ladislav Špaček, mluvčí prezidenta republiky a vedoucí tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky.

Jak jste se dostal k funkci tiskového mluvčího Václava Havla?
Jednoduše. Jednoho podzimního večera roku 1992 přišel Václav Havel do Čs. Televize, kde jsem tehdy pracoval jako šéf domácího zpravodajství, a po chvíli nezávazného rozhovoru se mně zeptal, zda bych pro něj nechtěl pracovat jako mluvčí. Neváhal jsem sni deset vteřin. Druhý den jsem už seděl u Havlů doma, v malé komůrce za kuchyní s telefonem, faxem a macintoshem. "Náhoda přeje připraveným", říkával Tomáš Alva Edison.

V čem je public relations pro pana prezidenta specifické? Na co jste nebyl při nástupu do své funkce připraven a co Vás naopak potěšilo?
Úloha mluvčího v mém případě spočívá především ve veřejné prezentaci prezidentových politických stanovisek, postojů a myšlenek, v mediálním a public relations poradenství. Trvalou péči musím věnovat komunikační výchově svého "klienta", abych se vyjádřil v terminologii PR. Současný politik, ale platí to bez výhrad i pro manažery firem, musí být stejně zdatný v mediální prezentaci svých stanovisek jako v politické obratnosti a teoretické výbavě. Nebyl jsem připraven na specifičnost práce s Václavem Havlem, vymyká se všem teoretickým postulátům, navíc nerad spolupracuje.

V čem je Václav Havel jako politik specifický?
Mohu otevřeně přiznat, že ze všech charakteristik, které můžeme na současném prezidentovi pozitivně hodnotit, patří jeho mediální vystupování přes značné pokroky k těm horším. Chybí mu především schopnost zkratkovitě (novinovým titulkem) vyjádřit myšlenku, ale i koncepční práce, ba i spolupráce na svém mediálním obraze. Má tendenci pojímat komunikaci s médii jako potřebu ad hoc, hodně ji podřizuje momentálním potřebám, zájmům. Zbytečnou energii spotřebovává v boji s mediálními fikcemi, které nelze vyřešit jinak než zapomenutím (např. tvrzení, že amnestie z r. 1990 byla příčinou prudkého vzestupu kriminality).

Jaký je Váš vztah s panem prezidentem? Jak pan prezident vnímá Vaši práci?
Prezident nemá o PR valné mínění. Považuje PR odborníky za manipulátory veřejným míněním (do jisté míry má pravdu, pak sem patří i reklamní a marketingoví manažeři, často i novináři, protože ti vybírají, který výsek reality okolního světa čtenáři či divákovi předloží jako zprávu o stavu světa).

Jak vypadá obyčejný den tiskového mluvčího pana prezidenta?
Začínám čtením monitorů tisku, novin, e-mailů, ranní poradou u kancléře s úkoly na daný den. Pak následují porady, obvykle dopolední brífink s prezidentem, a pak se už valí prezidentův program, kterého se až na výjimky musím stále účastnit: přijetí, jednání, ministři, plánovací porady k cestám, výjezd mimo Hrad např. do Karolina na jmenování profesorů, lehký oběd, porada, nástupní audience velvyslanců, politické setkání ve Lvím dvoře na Hradě a pak může prezident domů. Já se vracím do své kanceláře, abych vyřídil další maily, reagoval na spoustu dotazů, rozhodl sporné věci svých kolegů. Během dne ještě musím telefonicky hovořit s deseti, patnácti novináři.

Jsou novináři, píšící o politice v něčem zásadně jiní, než ti ostatní?
Jsou mnohem útočnější, tvrdší, souboj na mediálním trhu se vede přes první strany printů, ne přes kritiky divadelních inscenací.

Má Váš pracovní týden pět nebo sedm dní?
Sedm dní v týdnu a to tak 15 hodin denně mi novináři telefonují, musím být stále ve střehu a vědět, na co může přijít řeč, abych nebyl nepřipraven. V posledních letech se už ovšem ustálily víkendy jako dny, kdy nemusím být na Hradě. Nicméně mobilní telefony Vás doženou opravdu všude.

Co Vás nejvíce baví na Vaší práci?
Kontakt s prezidentem, dynamika práce - každý den něco nového, pořád příval nových událostí, na které musím mít připraveny reakce, stále musím studovat legislativní a politické podklady, komunikovat s kolegy v úřadu, konzultovat s prezidentem. Permanentní stres. Až je toho někdy hodně, chvíli mě to nebaví, ale nazítří jdu zase do toho.

Na co si při své práci musíte dávat největší pozor?
Na každé slovo, které vyřknu. Technické prostředky ve spojení s nedostatkem etiky Vás dnes zachytí kdekoli a jakkoli. Kamera, která z okna protějšího domu natočila prezidenta republiky vpředvečer fatální operace karcinomu plic na nemocničním lůžku v prosinci 1996 znamenala průlom v etice, pojetí a účelu médií, připravila nás o hranice jistoty. Každý telefonický rozhovor novinář bez upozornění nahrává a večer pouští milionům diváků. Někde je to trestné, u nás jen neslušné. Pořád na to musím myslet.

Svazuje Vás hradní protokol při plnění Vaší funkce? Je při Vaší práci prostor pro kreativitu?
Protokol pomáhá, usnadňuje člověku jeho kroky a postupy. Nemusí přemýšlet, co se smí, a co ne, protokol to stanoví. Žádná omezení nemám, kreativní mohu být, pokud na to mám ještě síly. Naštěstí mám skvělé spolupracovníky, se kterými denně vše konzultuji, a těm kreativita rozhodně neschází.

Jistě se při své práci setkáváte s tiskovými mluvčími vysokých státních představitelů ostatních zemí. Mají lepší podmínky ke své práci? Respektují je jejich státníci jako poradce?
Je to asi stejné. Někteří státníci dají na svého mediálního poradce víc, někteří míň, v tomto ohledu se nevymykáme Evropě ani světu. Oproti všem svým kolegům v zahraničí mám velkou výhodu, že nemusím prezidentovi psát projevy. Jako poslední Mohykán si je píše sám.

Kterého tiskového mluvčího zahraničního prezidenta si nejvíce vážíte a proč?
Jsem ve své funkci deset let a myslím, že jsem přežil všechny své kolegy, se kterými jsem začínal. Měl jsem rád George Stephanopoulose, mluvčího amerického prezidenta Billa Clintona, který pak rezignoval na protest proti tomu, že Clinton o Levinské neřekl pravdu ani svým nejbližším spolupracovníkům. Obdivuji Ariho Fleischera, mluvčího prezidenta Bushe. Pokaždé když jsem v Americe a otevřu si kanál C-Span, má samostatné brífinky z Bílého domu na nejcitlivější témata. Nezávidím mu to.

Funkce tiskového mluvčího hlavy státu obnáší pravděpodobně mnoho cestování. Existují země, kde jste měl problémy s plněním své funkce, protože tato země má jiné politické nebo kulturní prostředí, než na jaké jsme zvyklí u nás?
Ne. Před každou cestou musí danou zemi navštívit přípravná skupina z KPR, která na místě zjišťuje podmínky k práci, specifika regionu, náboženské předpisy atd. Jsme připraveni na všechno, o všem víme a nic nás nemůže překvapit. Díky prezidentu Havlovi nás také všude ve světě mimořádně respektují. Jeho jméno otevírá dveře všude. V Americe nebo v Izraeli je vždycky problém s tvrdými bezpečnostními opatřeními, to mi často komplikuje kontakt s novináři, zvláště českými, kteří nás na cestě doprovázejí. Vždycky jsme si však s tím poradili.

Co se změnilo za dobu Vaší práce pro pana prezidenta v oboru public relations?
Hodně, všechno. Z PR se stala propracovaná disciplina, bylo napsáno mnoho knih o PR, vyrostla mladá generace školená na zahraničních univerzitách, s PR začali pracovat politikové, managementy firem. My jsme ještě pracovali metodou pokusu a omylu a intuice. Dnes si o tom můžete leccos přečíst nebo si jít poslechnout odborníky v různých seminářích a kursech.

Co nejdůležitějšího jste se naučil za dobu Vašeho působení ve funkci tiskového mluvčího Václava Havla?
Trpělivosti, ukázněnosti ve veřejném vystupování, nesporně rozumím médiím více než kdysi, poznal jsem stovky zajímavých lidí.

Co byste doporučil zájemci, který by se chtěl stát tiskovým mluvčím vysoce postaveného politika nebo politické strany? Co musí splňovat a jak může získat takovou funkci?
Aby byl na správném místě ve správnou chvíli. Kdyby mě prezident tehdy večer v televizi nezastihl, třeba si vybral někoho jiného. Taky se nebát velkých výzev, taky být vzdělaný a sledovat dění. Být připraven, až ta chvíle přijde, jak říkával Edison.

Která knížka nebo webová stránka o public relations (i zahraniční) Vám nejvíce pomohla?
Zaskočil jste mě. Na přečtení knižní produkce oboru se chystám, až skončím. Jsem zatím praktik, teď se budu dovzdělávat.

Jaké máte plány po odchodu Václava Havla z funkce hlavy státu?
Zůstanu na volné noze. Za nějakou dobu povedu seminář Komunikace s médii na Fakultě sociálních věd a jinak budu pracovat pro jednu komunikační agenturu jako poradce, lektor, konzultant.

Děkuji za rozhovor
Petr Kapalín, INTENSITY

Archív starších článků najdete zde.

<< zpět